Kdo za gull system stojí a jak vznikl: od konstruktérských soutěží po vlastní platformu pro CAD automatizaci.
Začal jsem v patnácti a nikdy jsem si neřekl, že stavím produkt. Chtěl jsem jen přestat kreslit dvakrát to samé — tak jsem geometrii přepsal do vzorců a nechal model, ať se překreslí sám.
Roky jsem si tak stavěl generátory jen pro sebe — křídla, ozubená kola, vačky, celé spalovací motory. Až mi u jednoho z nich došlo, že mi pod rukama nevznikl nástroj na jeden díl, ale způsob, jak automatizovat konstrukci prakticky čehokoli.
Z té myšlenky je dnes gull system: platforma, která totéž dá vašim konstruktérům. Připojí se k modelům, které už máte, převezme rutinu, kterou dnes děláte ručně, a z týdnů přípravy výroby udělá minuty. Zbytek téhle stránky je příběh, jak jsem se k ní dostal.
Bylo mi patnáct. Aerodynamiku u nás učil člověk, který měl v Excelu hotový výpočet celého ultralightu. Chtěl ho dostat do CADu, ale ne překreslovat: potřeboval model, který se z těch čísel překreslí sám.
Zjistil, že do Inventoru jde připojit Excel. S CADem ale neuměl vůbec, a tak sháněl pomoc: začal u čtvrťáků, marně, a šel o ročník níž a níž, až skončil u prváků. Třídní mě znal měsíc a doporučil mě — v CADu jsem v tu chvíli dělal tři týdny.
Ukázal mi, co potřebuje, a druhý den jsem mu přinesl kostku, která se překreslovala podle čísel v tabulce. Jenom kostku — ale důkaz, že spolu ty dva programy mluví.
Pak přišel generátor křídla: knihovna NACA profilů, kroucení, natáčení souřadných systémů. Za dva měsíce se křídlo překreslovalo samo. Slovo konfigurátor jsem tehdy neznal — ale došlo mi, že model se nemá kreslit, má se spočítat.
Parametrický výpočet profilu křídla v Excelu
CAD jsem po roce uměl tak daleko, jak to šlo, a narazil jsem na programování: Python, pak C#, HTML, CSS. Postavil jsem pár webů pro firmy, které jsem znal — naučilo mě to jiné řemeslo, rozhraní, které musí dávat smysl komukoli, a práci, za kterou se ručí. Nebylo to ale ono a chybělo mi u toho počítání.
Vrátil jsem se ke CADu a hledal těžší úlohu. Našel jsem ji u ozubených kol: evolventa je křivka, kterou si zapíšete, jenže podříznutí u paty zubu už ne. Vzal jsem to proto podle výroby — bok zubu počítám parametricky, jako by se po obrobku odvaloval hřebenový nástroj.
Celé to bylo v Excelu a celé popsané, aby to po mně někdo přečetl. Bok zubu vzniká splajnou přes desítky spočítaných bodů a přes konfigurace lezou z generátoru hotová kola: přímá, šikmá, dokonce i šneková. Změníte modul nebo počet zubů a za pár vteřin držíte nový model, se správným podříznutím i korekcí.
Tabulka měla strop, tak jsem celý generátor přepsal do Pythonu s numpy a postavil k němu web: kolo se vykreslovalo přes WebGL přímo v prohlížeči, otočili jste si ho a stáhli jako STEP. Byl to konfigurátor na webu — jenom jsem tomu tak pořád ještě neříkal.
K evolventě přibyla cykloida — ozubení s téměř dokonalým odvalem. Vyvíjel jsem ji stejným postupem, jen byla jednodušší: parametrické rovnice epicykloidy a hypocykloidy jsem řešil numericky přímo v tabulce, půlením intervalu ve dvaceti krocích.
Odval si u toho umím vykreslit krok po kroku, takže chybu vidím dřív, než se kolo vůbec začne tisknout. Využití jsem v tom ale pořád viděl jen pro sebe a pro spolužáky: přesná ozubená kola pro 3D tisk, se kterými si nikdo jiný nedal práci. Že by z toho mohl být produkt, mě vůbec nenapadlo.
Hlavní stránka generátoru ozubení v Excelu
Pak přišel rok spalovacích motorů — jak fungují, všechny výpočty, simulace proudění vzduchu do válců i z válců. A hlavně rozvody: nejvíc mě braly vačky a jejich profily, protože na nich stojí, kdy se ventil otevře a kdy zavře.
Chtěl jsem model, ve kterém se sací a výfukové ventily otevírají co nejpřesněji, takže vačky musely být řízené. Uměl jsem pořád jen propojit Excel s CADem, a tak jsem generátor vaček napsal v Excelu, s různými křivkami napojení. Vznikl z něj dvouválec s DOHC řemenovými rozvody.
Nejtěžší úloha čekala u motoru s D cyklem. Je to nekonvenční koncept: má dva písty, aby stihl čtyři doby na jednu otáčku, a druhý z nich nepohání klikový hřídel, ale vačka. Její profil není kde opsat.
Nikde totiž neexistuje, takže jsem ho počítal bod po bodu — spočítat, ověřit, opravit — dokud celý mechanismus neběžel. Vytiskl jsem ho a fungoval přesně tak, jak měl. Naučilo mě to, že i pohyb, pro který neexistuje žádná tabulka, jde popsat parametry.
V generátorech jsem pořád neviděl využití větší než sám pro sebe, a tak jsem se pustil do projektu, kterému nikdo nevěřil: vidlicový šestiválec s kompresorem a rozvody ze čtyř řetězů jako Audi. Když jsem to řekl nahlas, smáli se tomu — sedmnáctiletý kluk, který to celé sám vyvine a ještě vytiskne.
Skutečný motor jsem přitom nikdy neměl v ruce; stavěl jsem ho z toho, co se o něm dalo zjistit. Vznikl model z více než 1500 dílů, z toho 300 šroubů, a samotný blok se tiskl pět a půl dne v kuse. Vačky, rozvody ani řemeny už nekreslily ruce, ale moje generátory — a protočit se dá celý.
3D tištěný model rozvodů DOHC na soutěži
Vytištěný model vidlicového šestiválce na soutěži Moderní škola
Šestiválec mě nominoval na CzechSkills 2026, mistrovství České republiky v odborných dovednostech, obor CAD Designer. Z více než sta nominovaných vybrali třináct projektů, prohlédli si je do detailu — a zbylo šest nejlepších v republice.
Soutěžilo se na jaře 2026 v Brně: tři dny od rána do večera, klasické díly, plechové díly, svařované konstrukce, sestavy a výkresová dokumentace, všechno měřené na čas i na přesnost provedení. Tři dny proti nejlepším mladým konstruktérům v zemi, u jednoho stolu a na stejné zadání.
Vyhrál jsem. Mistr České republiky v CAD designu. Věděl jsem přesně, co ten titul je: ne odměna za tři dny v Brně, ale za tři roky večerů u vlastních projektů — za křídlo, za kola, za motory, které po mně nikdo nechtěl.
Zbývalo poslední: odprezentovat šestiválec. Na krajském úřadě v Ústí nad Labem jsme vyhráli bez sebemenší konkurence a soutěž se dostala i do televize, což jsem u modelu z tiskárny nečekal. Pak jsem se poprvé ohlédl zpátky a viděl, že tvrdou prací se dá dotáhnout úplně cokoliv, i to, čemu nikdo nevěří.
Přišla otázka, čím se budu živit — a s ní zjištění, že CAD nejde propojit jenom Excelem, ale přes API, a že je to otevřené. V tu chvíli mi došlo, kam celou dobu směřuju: proč jsem začal s generátory a proč jsem se učil programovat.
Napojil jsem SolidWorks a vyrostla z toho celá platforma, kterou si nastavíte sami. Váš zákazník je moje generace, zvyklá kupovat online a hned: neprodávám software jako investici do budoucna — budoucnost je teď.
CzechSkills 2026 — 1. místo, CAD Designer
Aplikace gull system — konfigurace modelu